Prudilovy postřehy: Noční běhy Chebskem

Pěkný seriál. Špatné bodování. Nezasloužené druhé místo. Ale pěkně popořádku…

Tento seriál si odbyl premiérový ročník už loni, kdy ho absolvoval Předseda s úspěchem na druhém místě v celkovém hodnocení. Chválil si to – nenáročné trasy, pěkná atmosféra, konkurence k poražení. Proto jsem se rozhodl to letos absolvovat taky. Na začátku sezony jsem Předsedu spolehlivě porážel, tak jsem tajně doufal v celkový triumf.

Začali jsme 25. února na Krajince v Chebu – a byl to vlastně jediný závod, který se běžel skutečně za tmy a čelovka měla význam. V ten den se konal v Sokolově 9km (poměrně náročný) závod do HOPR ligy, takže jsme do Chebu odjížděli ne úplně čerství. Věřili jsme však, že konkurence nebude tak velká a nějak to půjde – je to přece jenom 5 km po rovince. Tak jsme odstartovali hezky společně, s Předsedou a Péťou Hronem, a utvořili jsme vyrovnanou skupinku na čele. No ale hned nám ,,ulítl“ pozdější vítěz, Láďa Šinka, který běžel opravdu nad naše možnosti. A také jsme dost možná nepostřehli, že vepředu byl už také Kamil Kovář (kategorie M59), kterého jsme až do cíle neviděli. Nevadí, drželi jsme se a hlídali alespoň pódiová umístění. Šlo to docela dobře, tempo bylo přijatelné a zezadu nebezpečí nehrozilo. To jsme si aspoň mysleli. Pak se přiřítil Luboš Bašus (první setkání s jedním z největších přímých konkurentů v této sezoně), chvilku běžel s námi a pak jakoby nic začal zrychlovat. Tak my také. Jenže Péťa to dlouho nevydržel a Předseda musel také rezignovat. Já se nechtěl vzdát, tak jsem do toho dal vše a Luboše se držel zuby nehty. V tu chvíli mi těch 5 km začalo připadat nekonečných. Přes řeku už jsem viděl cíl, ale bylo to ještě přes kilometr, kterej byl opravdu dlouhej. Tak jsem visel a v hlavě už se připravoval na sprint, který byl mou docela silnou zbraní. Když se konečně objevila cílová brána, vzal jsem za to pořádně zostra. K mému údivu Luboš zareagoval ještě brutálnějším sprintem a na pár krocích mi spolehlivě vzal čáru. Rezignovaně jsem to vzdal a do cíle sotva doklusal. Hořká porážka (mou vlastní medicinou) a absolutně čtvrté místo mě zasáhly jak blesk z čistého nebe. Nakonec se z toho však vyklubal bronz v kategorii M39 a hned bylo veseleji. První závod tedy ukázal, že letos tady nic nebude zadarmo a snad nebude nouze o vyrovnané souboje.

Cheb
Vstup do seriálu 3. místem v kategorii M39 (4. absolutně) na prvním závodě v Chebu mi dával naději

Uplynuly téměř dva měsíce, kdy se tolik neběhalo (já trénoval na silnici, páč se blížila sezona) a 30. dubna tu byl druhý podnik seriálu, tentokrát v Plesné. Méně asfaltu a více přírody se mi líbilo a těšil jsem se na pěkný závod při pálení čarodějnic. Jenže mé tréninkové manko mě ráno donutilo sednou na kolo a dát si poměrně svižných 63 km v kopcích. A to se zákonitě muselo večer projevit. Začátek po asfaltu byl rychlý, byla i nějaká stoupání, ale do lesní části jsem vbíhal stále na slušné pozici. Na výhru to dnes rozhodně nebylo, protože na startu se kromě minulého vítěze Šinky objevil také Michal Oplt, tahoun našeho NRR. Cíl byl tedy držet se Luboše. Seběh v lese mi (ostatně jako celou tuhle sezonu) přidělal práci a musel jsem dotahovat. Pak už mi začalo docházet a já věděl, že dneska na to nemám. A vskutku, kromě Luboše mi utekl také Předseda a já už se to jen snažil nějak doběhnout. V závěrečném asfaltovém klesání mi začal utíkat ještě další soupeř, naštěstí jsem však sebral zbytky sil a ve sprintu ho těsně porazil. Na lepší než 6. místo (7. absolutně) to nebylo a mě vůbec poprvé porazil Předseda. Teď jsem mu to vlastně i přál…

Plesná
Do cíle plesenského běhu chybí necelý kilometr a já už počítám ztráty

Třetí závod se konal 28. května v Lubech a já se na něj opravdu těšil. Vím, že Luby mají pěkné okolí a slibovaná kopcovitá trasa s minimem asfaltu mým očekáváním ještě pomohla. Před startem vládla příjemná atmosféra a tak jsme udělali pár fotek v poměrně nových týmových dresech. Já měl za sebou ranní inlinový závod na Bodenu v Habartově (který jsem vyhrál), ale protože šlo jen o necelých 5 km, věřil jsem, že na běžeckém výkonu se to neprojeví. Zase vedle. Vystartovali jsme docela ze zadních pozic a to se ukázalo, jako docela velká chyba. Hned po opuštění atletického oválu se běželo po pěšince do kopce, kde jsme složitým předbíháním pomalejších ztratili cenný čas. Druhý výběh po asfaltu už začal určovat pozadí a dopředu se dostal Kovář a Luboš. Já se držel Předsedy a moc jsme neztráceli. Nahoře na louce už jsem toho ale začínal mít dost a tušil jsem, že to asi neuvisím. Seběh mi opět dost zkomplikoval pozici a v následném (bohužel ne tak dlouhém) kopečku už jsem ztrátu vymazat nedokázal. V hlavě už jsem závod prohrál, proto jsem si trochu zpomalil a soupeři zezadu se přiřítili nečekaně rychle. Asfaltový seběh zpět do Lubů už byl na hraně a přede mě se dostalo několik dalších konkurentů. Na ovál jsem přibíhal volněji a věřil si na finiš. To jsem se zas jednou přepočítal – sprint proti Jindrovi Stuchlovi a Jirkovi Svobodovi se vůbec nepovedl a pro mě to skončilo zdrcující porážkou. 5. místo (10. absolutně) mi srazilo sebevědomí a já jsem si v cíli pořádně zanadával. Tohle se vůbec nepovedlo.

Luby
Mírný seběh na louce nad Luby. Tady už mě hlavní konkurenti urvali a mělo být ještě hůř

Čtvrtý závod na sebe nenechal dlouho čekat, protože v Hazlově se běželo už 10. června. Ten den jsem se šetřil, abych byl na večer čerstvý (poprvé v seriálu). A vyplatilo se. Do závodu jsem vstupoval bez větších ambicí, po minulém debaklu jsem si uvědomil, že na nejlepší tu prostě nemám. Na startu nebyl Luboš, nechyběl však Michal, který byl jasným favoritem. Boj o pódium v dnešním závodě byl stále reálný. Start byl nečekaně klidný, po pár desítkách metrů totiž přišel prudký asfaltový kopec. Ten jsem zvládl bez problému a držel jsem se s Předsedou v čelní skupince. Dokonce i Michal začal pomaleji a byl stále jen kousek před námi – mohl si to dovolit. Lesní pasáž okolo golfového areálu byla hravá a dařilo se držet pozice. Průběh golfem už začal pole natahovat a já vůbec nevěděl, na co dnes mám. V tuto chvíli jsem to možná podvědomě vzdal a trochu zvolnil, Předseda šel dopředu, Michala měl na dohled. V seběhu z golfu, tedy už blíže ke konci se přes nás přehnal doposud neznámý borec a to už začínalo být zle. Do cíle moc nezbývalo, tak jsem to začal stupňovat. Na rovince podél kolejí jsem dotahoval, v seběhu před fotbalovým hřištěm ten neznámý týpek nepochopitelně zastavil a nechal mě běžet. Já měl kousek před sebou dokonce Kamila Kováře a dlouhá cílová rovinka po trávě na hřišti se mi zamlouvala. Dal jsem do toho vše a sám sebe jsem překvapil, když jsem si dosprintoval pro skvělé 3. místo (i absolutně). Nakonec to byl snový závod, pódium se obarvilo do zelena, protože zlato bral Michal, stříbro Předseda a já bronz. Krásně jsem si spravil chuť.

Hazlov
Vysněné pódium a velký triumf New Roll Runners. Tímhle jsme se stali známým pojmem na krajské běžecké mapě

Pátý závod se konal až v druhé polovině prázdnin – 12. srpna na Dřenici. Měli jsme za sebou týden cykloturistiky v Českém ráji, ale na Jesenici jsme v sobotu přijížděli čerství. Těšil jsem se, protože jsem tu strávil několik letních dovolených jako malý, takže to byl příjemný návrat na povědomá místa. Dnes se sešla opět slušná konkurence – Michal, Luboš, Předseda, ale překvapivě poprvé chyběl Kamil Kovář. NRR tu posílila ještě Martina a duo Kuželovic, takže jsme byli opravdu vidět. Před startem jsme měl dobrý pocit, věřil jsem v solidní umístění a možný útok na Předsedu. Začátek byl klasický – Michal si běží to svoje na čele, potom skupinka rychlejších, já po boku Předsedy a za námi vždy zvolna začínající Luboš. Tentokrát nás dotáhl poměrně brzy a šel dopředu. Já se snažil držet Předsedy, ale zase jsem to nějak neuvisel. Pasáž s rozbahněnou polňačkou plnou louží nebyl na závodění, tam si člověk musel pořádně hlídat stopu. Pak už náběh zpět na asfalt, kde jsem na Předsedu definitivně rezignoval. Víc mě štvalo, že se přede mě dostal další borec. Jak jsem se vrátil na asfalt (poslední km), nohy mi najednou hrozně ztěžkly a na zrychlování jsem už opravdu neměl. Je to škoda, protože jinak byl Předseda na dosah. Nakonec jsem si tedy pohlídal alespoň páté místo (i absolutně). Pocity byly spíše smíšené, Předsedův náskok v celkovém pořadí se navyšoval a jeho forma stále rostla. Já stagnoval…

Dřenice
Na Dřenici zpět na asfalt a nohy najednou jak z betonu. Slušně rozjetý závod skončil pátým místem

Šestý, předposlední závod byl 16. září ve Františkových Lázních a čekal jsem placku se spoustou asfaltu – rozhodně ne ideál. Týden před tím nám začala krosová sezona pěkným závodem v Abertamech, kde se mi to moc líbilo a byl jsem v dobrém rozpoložení. Startovní listina mi však sebrala veškeré iluze – konkurence byla obrovská, objevilo se několik velkých jmen z HOPR ligy a ani pro Michala už to nevypadalo vítězně. Soupeři v podobě Luboše a Předsedy nechyběli, tak jsem věděl, s kým se můžu měřit. Tentokrát se začalo dost svižně a já tušil, že dnes své soupeře neuvisím. Možná byla znát i hodinová silniční vyjížďka, kterou jsem si odpoledne střihnul. Najednou jsem běžel s Reném Zoaitterem, chebským cyklistou (13 let). Trochu jsme povídali, ale drželi slušné tempo. Skupinu před námi (Luboš, Předseda) jsme nechali běžet a zezadu nikdo nedotíral, tak jsme mohli i trochu zvolnit. Nějakých 1 500 m před cílem nás docvakl Langoš a chvíli jsme běželi ve skupince. Pak začal nastupovat, ale oba jsme to zachytili a René se dokonce pustil do úniku. Vzal za to moc pěkně, já už jsem na to neměl, ale Langoše jsem hlídal. V cílové rovince se kolem doslova prohnal další chebský cyklista (Honza Nachmüller), kterého jsem předtím vůbec nepostřehl. V nabité konkurenci z toho bylo až 10. místo (11. absolutně), ale o dvě pozice jsme přišel až těsně před cílem, což byla škoda. Pocit jsem měl nakonec docela dobrý, ale už jsme věděl, že vítězství v seriálu má jisté Předseda a na mě zbyde neslavné stříbro.

FL
Silná sestava NRR ve Frantovkách, v nabité konkurenci to však stačilo na jedinou placku – bronz pro Michala

Poslední závod přišel na řadu 21. října v chebských Hájích a šlo už jen o pojišťování vydobytých pozic. Čekal jsem nenáročnou, spíše asfaltovou trasu, proto jsem vzal nové silničky. Bylo tam i pár úseků po louce a pěšinách, ale zvládnout se to dalo. Horší bylo to, že jsme ráno odběhli také 7,5 km na domácím (námi pořádaném) Porcelánovém běhu, takže vítězné ambice byly pryč. Byla tu silná skupina – Luboš, Tomáš Janík a Předseda – které jsem se chtěl držet, ale zase to nevyšlo. Ani ráno se mi neběželo moc dobře, proto mě ani teď nepřekvapilo, že na soupeře nemám. Radši jsem si tedy po chvíli z vláčku vystoupil a běžěl na jistotu. Chvíli se držel Svoboďák, ale neuvisel mě, tak jsem čekal na další soupeře. A přiběhla slušná skupinka – Langoš s chebskými cyklisty. Honzu Nachmüllera tentokrát doplnil David Goga a kluci si vedli moc pěkně. Téhle skupiny jsem se držel až do posledního kilometru, kdy přišlo mírné asfaltové stoupání do cíle. Tam bych normálně mohl útočit, ale po ránu a s dnešní výkonností to prostě nešlo. Nechal jsem si je utéct a běžel v klidu, protože zezadu už velké nebezpečí nehrozilo. Do cílového prostoru na fotbalové hřiště už jsem vbíhal sám a poslední kolečko celého seriálu si v klidu užil. Cíl jsem proťal v radostném gestu, protože jsem bral alespoň stříbro v celkovém pořadí. Závod ovládl skvělý Kája Tyrpekl a Předseda si kromě celkového zlata odvezl ještě bronz z tohoto závodu. Celkové vyhlašování bylo pěkné (až na ten déšt) a odnesl jsem si i nějaké ceny. Na to si stěžovat nemůžu.

Háje
Poslední závod v Hájích a stíhání cyklistické naděje Davida Gogy, který mě nakonec porazil

Tak a teď zpátky na začátek. Seriál Noční běhy Chebskem se mi líbil. Moc. Krásná atmosféra na všech závodech, skvělá organizace, pořadatelé v čele s Michalem Ouřadou (známe se i z florbalu) jsou partou skvělých lidí a byla radost běhat a sponzorovat jejich aktivity. Mnoho běžců se zúčastnilo všech nebo většiny závodů, proto vznikla také docela semknutá komunita (i když na tuhle socializaci já zrovna nejsem), která ukázala krásné gesto v Lubech, kdy uskutečnila sbírku na stan, jenž pořadatelům poničily jiskry z plesenského pálení čarodějnic. Michala Ouřadu toto krásné gesto velice dojalo a já se ani nedivím. Takový vztah běžců k pořadatelům totiž vůbec není samozřejmostí (naopak těch nespokojených se vždy najde dost, to víme sami z našich akcí).

Když jde o samotný běh, některé trasy se mi líbily více, jiné méně. K těm nudnějším bych zařadil úvodní Cheb (nudná asfaltová placka lehce zachráněná rouškou tmy), naopak velice atraktivní se mi jevily závody v Plesné, Lubech a Hazlově – členitý terén, méně asfaltu, více přírody. Celkově převládají pozitivní dojmy, navíc příjemná délka okolo pěti kilometrů vyhovovala široké mase běžců všech výkonnostních kategorií. My běhavější jsme se zbytečně nepředřeli, takže i dva závody v jeden den se zvládnout daly. Konkurence se scházela různá, ale jak jsem rychle pochopil, oproti loňskému ročníku dost posílila. Seriál bych kategorizoval jako takovou ,,druhou krajskou ligu“, ve které pořadí vládli běžci z širší krajské špičky (tím rozumím sebe, Předsedu, Luboše, Langoše a další – tedy běžce, kteří na absolutní špičku stále nemá, ale pro zbytek startovního pole představuje téměř nepřekonatelné soupeře). Když však říkám ,,druhou ligu“, nechci snižovat úroveň, protože ta byla značná. Pro představu – nejpomaleji jsem zaběhl kopcovité Luby tempem 4:15/km, nejrychleji pak Hazlov a úvodní Cheb za 4:01/km. Když se objevili ,,prvoligoví“ konkurenti jako Láďa Šinka, Michal Oplt nebo dokonce Pavel Procházka, tempo vítěze šlo i pod 3:45/min.

Vyhlášení
Celkové vyhlášení seriálu. První Předseda (Václav Bechiňský), druhý (nezaslouženě) já a třetí výborný cyklista Jirka Svoboda

A teď přejděme ke konstruktivní kritice. Zásadní nedostatek je podle mě úplně špatný bodovací systém. Maximální počet bodů v každém závodě byl dán počtem zúčastnivších se běžců. Uvedu příklad: když běželo 100 lidí (bez rozdílu kategorie nebo pohlaví), absolutní vítěz bral 100 bodů, zatímco poslední, kdo proťal cílovou pásku, si odnesl 1 bod. Muži, ženy, věk? Neřešíme. Přitom kategorie byly vypsány docela normálně – mužské i ženské do 39 let, 40-49 let, 50-59 let a 60+ let. Při takové distribuci bodů byli jasně zvýhodnění pravidelně startující běžci před těmi skutečně kvalitními – částečně se to dá pochopit, ale v zásadě s tím nesouhlasím. Může totiž nastat tragikomická situace: uvažujme účast 80 běžců ve všech 7 závodech seriálu a mějme dva běžce – pravidelného (s podprůměrnou výkonností) a kvalitního (s podprůměrnou účastí). Náš pravidelný běžec odběhá všech 7 závodů na 30. místě, bere tedy za každý závod 50 bodů – celkem tedy posbírá 350 bodů. Náš kvalitní běžec nemůže objet všechny závody, ale zúčastní se čtyř (minimum pro umístění v celkovém hodnocení) a všechny vyhraje – bere tedy 4×80=320 bodů. Ejhle, náš pravidelný, podprůměrný běžec je dle tohoto systému bodování lepší. S tím prostě nemohu souhlasit a přijde mi to špatné. Spravedlivější systém (taky bych však našel výtky) používá HOPR liga, kde bod za účast dostává každý a další body se rozdělují v každé kategorii pro prvních 14 nejlepších takto: 25-20-16-13-11-10-9-8-7-6-5-4-3-2. Pravidelná účast je tedy důležitá, ale kvalitní běžec dokáže „průměrňáka“ celkově překonat i s polovičním počtem účastí. Mě osobně se třeba líbí systém bodování ve světovém poháru skokanů na lyžích – tam boduje první třicítka a to následovně: 100-80-60-50-45-40-36-32-29-26-24-22-20-18-16-15 a po jednom až k 1 bodu pro 30. závodníka. Tam prostě závodník, který se pravidelně neumístí v top 10 nemá šanci na celkový úspěch.

Takže já jsem získal stříbro v celém seriálu, když jsem se v absolutním pořadí jednotlivých závodů umístil následovně:
Cheb – 4. (136 b)
Plesná – 7. (102 b)
Luby – 10. (78 b)
Hazlov – 3. (91 b)
Dřenice – 5. (72 b)
Františkovy Lázně – 11. (84 b)
Háje – 9. (xx b)
Celkem tedy xx bodů. Byl jsem tedy pravidelným účastníkem a kromě jednoho závodu jsem se umístil vždy v top 10. Vypadá to tedy, že stříbrnou příčku jsem si zasloužil. Já si to však nemyslím. Třeba takový Luboš byl vždy lepší než já, ale vzhledem k jediné neúčasti se neumístil ani v top 5 celkového pořadí kategorie M39. Předseda byl také lepší, proto zaslouženě vyhrál – ale kdyby Luboš jednou nevynechal, souboj o zlato by byl mnohem vyrovnanější (já bych favorizoval právě Luboše). A potom je tu náš Michal Oplt – zúčastnil se čtyř závodů, z nichž tři vyhrál a v jednom byl bronzový. V celkovém pořadí ho však najdeme až za top 10…

Nyní menší experiment – aplikujme systém bodování ze světového poháru skokanů na lyžích. Vítězem seriálu by byl znovu Předseda, protože by za svá pravidelná umístění v nejlepší pětce posbíral 385 bodů. Na druhé příčce už by však skončil Michal Oplt, který by se třemi triumfy a jedním bronzem bral 360 bodů. Třetí by byl i při jedné neúčasti Luboš Bašus s 351 body. To už je podle mě mnohem lépe vypadající pódium. A já bych při takovém bodování jako nadprůměrný pravidelný běžec bral 270 bodů, což by mi stačilo na bramboru.

Závěrem: současný bodovací systém netoleruje žádnou neúčast. Ale co je taková jedna neúčast? Nemoc nebo zásah vyšší moci, prostě věc, se kterou nic nenaděláte. Chtějí snad po nás pořadatelé, abychom běhali i nemocní, pokud se chceme celkově umístit? To je přece šílenost… Náprava je jednoduchá – zavést jiný bodovací systém (já jsem pro ten skokanský) nebo prostě tolerovat alespoň jednu absenci a počítat všem jen 6 (nebo méně) nejlepších výsledků. Jednoduché!

Tím nechci říct, že by se mi Noční běhy Chebskem nelíbily. Naopak – líbily se mi moc. Také nechci znehodnocovat své druhé místo v celkovém pořadí, jsem za něj samozřejmě (ve skrytu duše) rád. A na závěr chci poděkovat pořadatelům, že nám takový krásný seriál připravili. Věřím, že příští rok se budu účastnit znovu, snad už s revidovaným bodovacím systémem. Také děkuji týmu New Roll Runners za podporu a gratuluji Předsedovi k absolutnímu vítězství v seriálu. Ostatním členům NRR děkuji za kvalitní reprezentaci, bez ohledu na výsledky (byly vždy dobré).

To by bylo z mé strany vše, věřím, že to alespoň někdo dočetl až sem. Za jakékoli komentáře budu vděčný 😉

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s